No.7

4. srpna 2015 v 19:03 | T. |  Deník
Tak minule jsem se dostala jenom k tomu, že mě teda pozval na pivko.

Přijala jsem to s tím, že jsem od toho nic nečekala, protože jsem skoro věřila, že se bude chovat dle toho, co mi řekl. Že pro něj vypadám moc mlaďounce na to, aby se mnou něco měl. Nicméně vzhledem k tomu, že už jsem pár chlapů už poznala, část mě byla prakticky přesvědčená, že to s ním bude jak na houpačce. Když s nikým nespal od února, stačí dvě prsa a kam zasunout ve chvilce slabosti.
Na tu schůzku jsem ale šla s tím, že jsem nic víc nečekala. Kdyby se něco stalo, ok, příjemný překvapení, ale kdyby ne, zklamaná bych už nebyla jako minule. A že to jsem byla dost.
Domluvila jsem se s ním na 20:50 u nás u krámu. To je výhoda, když s někým bydlíte tak blízko. Ušetříte na jízdným. Měla jsem se předtím najíst, jenže ať jsem se snažila sebevíc, nasoukala jsem do sebe asi tak setinu toho, co jsem měla na talíři. Jako jo, nervozita se dostavila a v obrovským množství. Přeci jen to bylo poprvé, co jsem se s ním měla vidět sama, jenom já a on. Prostě už po cestě, když jsem ve 48 vycházela, jsem měla žaludek jak na vodě a měla jsem pocit, že ho asi pozvracim, jak ho uvidim.
Když jsem tam teda o 5 minut pozdějc přikráčela, čekal tam. Řekl bych docela faux-pas, že měl na sobě zrovna ty stejný hadry, jako když jsme se viděli posledně. Jenže je to chlap a pochybuju, že si takovýhle věci pamatuje. Určitě byly čistý, to jo. To stačí.
Vyšli jsme směrem k hospodám a přitom nějak konverzovali, na normální témata, seriály, knížky, jak stahuje všechno v HD, že jedna epizoda má 2 GB. Jako šlo to, už mi bylo líp. Že mi půjčí svůj externí disk se sbírkou seriálů. Oukej, proč ne, jenom mu to nezničit, říkala jsem si.
Takže jsme tak nějak šli, koukali kam sedneme, a já jsem neměla žádnej tip, i když v týhle čtvrti bydlím celej můj život. Nakonec jsme skončili v nějaký jako haha, vtípek slovenský restauraci, kde obsluha byl chlapec ukrajinec anorektik. Dali jsme si pivo no. Pořád jsme o něčem kecali, i když jako já spíš poslouchala, nejsem moc ukecaná. Už během prvního piva nadhodil jeden takovej lechtivej vtípek na můj účet. Co prej budu asi zítra dělat, jestli ležet celej den v posteli, na což jsem naprosto vážně odpověděla, že bych se měla podívat na 13.díl HOC, jo možná v posteli, a on pokračoval, co asi holka, sama doma...v posteli... co asi dělá. Když jsem na něj přiopile pozvedla obočí a nic neříkala, se smíchem se zeptal: "Bez komentáře, jo?", na což jsem mu byla schopná odpovědět jen něco jako "no jasný, co jinýho"
Řekněme, že pije rychlejc než já, o dost. A má pořádnej splávek. Ne jak já. Jenže co čekat, když je to chlap, prakticky 2x mojí váhy. Takže když k němu přišel číšník, jestli ještě jedno, tak on samozřejmě, že jo. Pak se obrátil se stejnou otázkou na mě, a já neměla nic lepšího, než jo jasně, i když jsem měla třetinu půllitru ještě plnou. Než jsem dopila ten první, on už byl tak v půlce toho druhýho, a to ještě zpomalil určitě.
Řekněme, že někdy v tu chvíli jsem měla pocit, že přijdu i o to málo, co jsem snědla. Takže jsem se zvedla a odpotácela směrem k záchodům. Nechápu, proč tolik hospod, restaurací a barů má záchody někde v podzemí, kam ještě vedou točitý schody. Fakt jsem s tím měla problém. Nevím, jestli jsem šla na ty záchody s tím, že se tam vzpamatuju, nebo pozvracim. Napila jsem se trochu vody z kohoutku a čekala. Po chvíli se mi udělalo líp, tak jsem si řekla, že to snad dám, i když myšlenky na další půllitr mi moc šancí nedávaly. Když jsem se tam vrátila, on měl ten svůj druhej skoro vypitej. Nevím, o čem jsme se bavili. Akorát si pamatuju, že jsem se párkrát ještě napila a pak se mi tak blbě, že jsem nemohla skoro ani mluvit, nevím, jak jsem se tvářila, ale v pohodě asi úplně ne. Ať vypiju ještě tak číslo, dvě, na to jsem byla schopná jenom zakroutit hlavou, tak řekl, že mi s tím pomůže.
A teď jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla na 2 vtipný scény. První byla ještě během prvního piva, kdy si najednou začal šmátrat po kapsách se slovy, že snad má peněženku. Já na to suvérenně: "já mám tak stovku haha" A odpovědí mi bylo: "No to já mám tak 2 tísice, jenom jestli... jo dobrý..." Takovej stěr, říkala jsem si. Někdo holt není tak bohatej.
Další vtipný bylo při placení, který přišlo ještě před mým pitím druhýho, protože už zavírali (v 22:00 WTF). Číšník přinesl účet a neptal se nijak, jestli to je zvlášť, dohromady nebo jak. Tak já jsem třeba tak na 2 vteřiny úplně zamrzla a pak jsem jako začla sahat po svý tašce, když směrem ke mně pan P. nadhodil: "vklidu, to zaplatim". Pořád ještě jsem trochu myslela, že jdeme jako kámoši, takže není důvod, proč by za mě měl platit, ale fakt nemám moc peněz, takže jsem se jako nebránila. Ve skutečnosti je ta stovka všechno mění co mám. To je tragický haha.
Takže se vrácíme k mýmu druhýmu pívu, obracejícímu se žaludku a tak. Já jsem fakt to nedávala, už jsem měla na mysli, co si o mně bude myslet, až mě tak uvidí. Naštěstí se teda zvedl s tím, že asi teda půjdeme. To jsem s vděčností odkejvala a jenom viděla, jak odcházíme od nedopitýho půllitru.
Já jsem moc nemluvila, snažila jsem se zhluboka dýchat a nemyslet na to. Ptal se, jestli půjdem někam dál, já na to že nevím. Že pivo si už nedám. Chvíli jsem jen tak šla, trochu blbým směrem, skoro jakoby zpátky. Tak se mě zaraženě zeptal, jestli fakt už chci jít. Řekla jsem, že ne, jenom už si pivo fakt nedám. Tak řekl, že si klidně můžu dát mattonku, že je to jedno. Po chvíli mi bylo líp, skoro jsem se i uklidnila. Akorát mi začaly drkotat zuby, a to bylo fakt sexy.
Tak jsme se otočili a šli hledat další podnik. Mezi řečí prohodil, že se mi snad netočí hlava. To na tom bylo nejhorší, já nebyla opilá, prakticky vůbec, jenom mi bylo nehorázně špatně od žaludku. Tak jsem mu přibližně řekla. A byl v pohodě, že prej příště nemusím říkat, že chci další, když se na to ještě necejtím, že to na mě bylo asi moc rychlý (tos trefil, chlapče!) a že se musím naučit říkat ne chlapům (i tobě? haha...)

Nevím, jestli mám takhle vypisovat i to, co se stalo v tý další hospodě, nebylo toho moc. Ale dostali jsme se na můj sexuální život, a to ho drželo docela dlouho. Vtipkoval. Řekl mi i něco o svým, i když jsme si o tom už i psali. Ale naživo je to lepší no. Sundala jsem si svetr, bylo mi horko (určitě si rád myslel, že z toho žhavýho témata), nevím, jestli mi byly vidět ty nový říznutí. Hádám, že jo, jenom nevím, jestli si toho v tu chvíli všimnul. U klíční kosti.
Něco říkal a já jsem měla tak ruce opřený o pusu, obě, možná jsem měla i já něco říkat, tak se tak ke mně natáhl. Ne kecám vlastně, jenom natáhl ruku, a dal mi ty ruce zpátky na stůl. Jenže ne, že by to udělal a zas dal tu ruku zpátky, ne, pořád měl tu svojí příjemně teplou ruku položenou na mejch. Docela dlouho, tak jsem po chvili ucukla.
Nevím, jestli jsem tomu přikládala nějakej velkej význam.
Chtěl vědět, čeho se bojím. Na to jsem mu řekla, že to přece ví, tak proč to chce slyšet znova. Pořád to ze mě páčil, přišlo mu to hrozně vtipný. Řekla jsem teda, že tmy, ale to už ví. Pak teda ok, ne tmy jako takový, toho co na mě číhá ve tmě, resp. kdo. Ale že to mu může bejt jedno, když on to tak neřeší. O tom jsme se totiž bavili už jednou, že prej nechápe, co přijde ženskej tak hrozný na znásilnění, že přece za život mají sex 1000x, tak proč z jednoho nedobrovolnýho dělat takovou vědu. Že prej kdyby se to stalo jemu a ona byla fakt hnusná, tak by se prostě opil a zapomněl na to. Jenže si nedokážu představit, kdo by znásilnil prakticky 2 metrovýho namakanýho chlapa. Aby to bylo znásilnění.
No nic, prostě tak žertovně prohodil, že s ním se teda ničeho nebojím.

Ještě chvíli jsme tam seděli, něco řešili, on tam vypil 2 piva, já 1 vodu, a šli jsme.
Šli jsme už směrem domů, bylo nějak před půlnocí. Jak jsme vedle sebe tak šli, najednou jsme dost blízko u sebe, a najednou mi dal ruku kolem pasu. S ním je to takový příjemný jsem už měla 2 šance zjistit. Takový jako I got your back. Tak jsem se ho taky tak nějak chytla, i když nevim proč, ale skoro až křečovitě jsem se držela teda spíš jeho trička.
Už jsem jenom čekala, kdy mě přitiskne k nějaký zdi a začne líbat. To se nestalo a když jsme šli směrem k parku, už jsem přemejšlela, jestli tam je někde nějaký tmavý místo na blowjob. Nevím, jestli nad tím přemejšlel i on, až tak. Prošli jsme kolem nějakejch lidí, který se ptali jinejch lidi, jestli nemají papírky. Jak nadšený byli, když zjistili, že prej jo. Docela jsme se tomu smáli, jak málo stačí ke štěstí. A to neříkám, že my nehulíme. Oba jsme to už párkrát zkoušeli.
Přešli jsme až do druhý části toho parku, kde to vypadalo líp, víc laviček, víc světla a tak. Navrhl, jestli si nesedneme.
Sedli jsme si vedle sebe, on mě chytil kolem ramen a já se k němu ospale přitulila. Druhou rukou mě obejmul, hladil po vlasech a tak... Bylo to moc dobrej pocit, fakt jsem se cítila bezpečně, protože to s ním snad ani jinak nejde. Nevím, jestli to bylo 10 minut nebo půl hodiny. Jenom jsem zašeptala, že možná usnu... Na to mi řekl, že klidně můžu, že jenom potřebuju obejmout... Po chvíli jsem trochu zvedla hlavu z jeho ramene/hrudníku/bůhvíčeho a prostě se natočila tak, že by mě mohl klidně políbit. Nic se nedělo. Tak jsem se ještě trochu přiblížila. A pořád se nic nedělo. Ne že by nechtěl haha, to ne, jenom mě chtěl donutit, abych začala já. Tak jsem ho políbila no a už to šlo z kopce. Po chvili se trochu oddálil a já koukala, co jde dělat, když mi dal ruku pod nohy, zvedl mě a posadil si mě na klín. Po bylo taky fajn. Nevím, jak moc popisovat, abych si k blogu nemusela dát 18+. Haha. Prostě jsme se pořád líbali s přestávkama, kdy mě objímal. V jednu chvíli jsem se začala úplně třást, chtělo se mi brečet, asi to cítil, jak se mu pod rukama začala třást (ne, nebylo to z žádnýho jinýho důvodu, vtipálci), tak mě obejmul úplně silně, že jsem upřímně málem nemohla dejchat, ale je pravda, že třást jsem se přestala. Zvedli jsme se pár minut před jednou, abych to stihla ještě domů v čas. Za celou tu dobu jsme promluvili asi jenom ty 2 věty. nevim, jestli se nudil přitom.
Šli jsme do sebe zavěšený prostředkem silnice, kde jsem poznamenala, že jsme fakt drsňáci, když jdeme takhle, i když po obou stranách jsou chodníky. Vtipkovali jsme. Bylo to dobrý. Zase jsme se sblížili. Už jsme si zas mohli dovolit cokoliv.
Fakt byla nějak jedna, když jsme přišli před můj dům. Ale tak nadhodila jsem, že chvíli určitě ještě mám. Tak se opřel o zábradlí, stejný místo, kde byl i minule. A přitiskl mě k sobě. A pokračovali jsme v podstatě stejně. Akorát jsme víc mluvili, vtipkovali, lechtal mě a měl z toho hroznou srandu, jak mi to vadilo. Pak jsem něco slyšela a pořád se po tom ohlížela, tak si ze mě zas dělal srandu. Byl to ježek. Poprvý v mým životě jsem doopravdy viděla ježka. V půl druhý v noci při muchlování před mým domem se starším chlapem. lol. Z toho měl ještě větší srandu, zvlášť když pak napodoboval ježčí bodliny zapichující se mi do míst, kde mě to lechtá. Fakt vtipný. Ale jako jo, byla to sranda, párkrát jsem ho trochu uhodila, aby toho nechal, dvakrát takovou facičku, jednou jsem ho bouchla do prsního svalu haha, pochybuju, že to vůbec zaznamenal.
Prostě celou tady tu dobu jsme se smáli, on se smál, když jsem se lekla něčeho, tak to pak sám zopakoval.

Takhle jsme taky strávili asi hodinu. Takže jsem přišla nějak ve dvě a pár minut.

A to je celý. Určitě se s ním někdy uvidím ještě, a pokud bude mít (nebo do tý doby nepotká někoho lepšího), dopadne to asi dost podobně. A vzhledem k tomu, že spolu chodíme jenom pít... jenom doufám, že brzo přesedláme na víno.

Včera jsem si s ním psala, ale naštěstí jsem měla hroznou věc, kterou jsem potřebovala někomu říct a bylo to fakt zlý, brečela jsem, tak se se mnou bavil a nebylo místo, abychom se bavili o dnu předtím.

Je vidět, kam to míří. Do postele. Jenže to není zlý, tam to mělo skončit. Ale je fajn, že mě do ničeho nenutí, abych na něj nadrženě sahala, do ničeho. Zatím spíš chce, aby se to líbilo mně.

Pak si těch jizev asi všimnul, když mi na to rameno sahal. A líbal mě tam. Nebo teda předpokládám, že si všimnul. Přišlo mi, že se párkrát jemně dotknul i schválně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 4. srpna 2015 v 20:50 | Reagovat

Nevím kolik ti je let, ale jde na tebe docela pomalu. Zdá se, že bys měla víc kuráže ty. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama