No.10

24. srpna 2015 v 15:44 | T. |  Deník
"Podíváme se spolu někdy na film třeba?" vyhrkla jsem nepřemýšleje nad tím, jak to asi pochopí chlap. Řekněme, že jsem vlastně nepřemýšlela nad ničím krom té jediné činnosti - dívání se na film. Bylo půl třetí ráno a já byla ospalá. Byla jsem ráda tak akorát, že jsem do tý zprávy nenapsala žádný překlep. Ani jsem si nevzpomněla na konverzaci, kdy jsem tak bez odpovědi nechala důležitou otázku, která v překladu znamenala, jestli s ním už chci spát. Mám pocit, že jsem to už řešila v jednom z předchozích článků, ale vzhledem k tomu, že to tady nikdo nečte - klidně to napíšu ještě jednou.
Ani nevím, jestli s ním už chci spát. Pana P. znám rok. Za ten rok jsem se s ním bavila jen párkrát a nikdy s žádným postranním záměrem. Všechno se změnilo na jedný party, kde jsme se teda taky prakticky nebavili (lol, kdo by se se mnou bavil taky žejo), akorát jsme si tedy vyměnili pár dost významnejch pohledů, propalujících skrz na skrz.

Upřímně, nikdy jsem nikoho nebalila. Nikdy. Tak jsem si řekla, že bych to jednou mohla vyzkoušet. Prostě jsem se na něj akorát párkrát podívala, když se na mě podíval on, dlouze, protože už jsem byla trochu opilá, tak mi to nevadilo. Ani jsem se neusmála. Prostě jsem se na něj jen významně dívala. Ne, kecám, asi jsem ho nesbalila.
Akorát dva dny poté jsem si ho přidala do přátel na Facebooku. Já. Takže to bylo asi pokračování mýho nabalování nebo co. On mi to hned potvrdil a napsal mi. Chvíli jsme si psali o nějakejch blbostech, řekněme, že jsme moc nevěděli o čem, bylo to takovýto oťukávání. Nezávaz(ž)ný témata, ani neurazej, ani moc nepotěšej. Byla to jen tak chvilka. Bavilo mě ale provokovat v tu chvíli a věděla jsem, že když jsem ztrapním, stejně ho už nikdy ani neuvidím, tak jsem trošku drze navrhla, jestli mě pozve na to pivo, o který jsem přišla, když mě na tý party tak směšně opustili, když jsem si zavazovala tkaničku.
Hádám, že to bych měla vysvětlit. Do klubu jsme přišli v 10, já, 2 další holky a on, kterýho ty 2 potkaly po cestě. Chvíli jsme tam byli, ale bylo tam jen pár hodin a upřímně, hrozná nuda. Tak pan P. navrhl, že půjdeme někam na pivo zatím a pak se tam vrátíme, že se to zatím snad rozjede. S větou "tak už fakt musíme jít, ať se tady Terka (jakože já) nenudí" se snažil navrhnout odchod. Ale abych všechno uvedla na pravou míru - ta jedna holka tam pak měla přítele, ta druhá se bavila přes rok s panem P. docela dost, takže se bavili i teď. Takže řekněme, že jsem tam byla navíc. A pak se jako diví, že se nudím, když oba dva "páry" odejdou hrát fotbálek a mě tam nechají sedět.
Tak teda po chvíli konečně někdo řekl, že půjdem, když dohráli. Vyšli jsme před klub a šli, pak jsem se sklonila, že si zavážu tkaničku. Když jsem se zvedla, byly o x desítek metrů dál a vypadali, že si ani nevšimnli, že tam nejsem. Tak na mě začalo mluvit pár lidí, ať nejdu s nima na dvojitý rande, tak jsem opáčila, že v tom klubu je hrozná nuda, a pak jsem se podívala po těch 4 odcházejících lidech, který fakt šli po párech, a znova se otočila a prohlásila, že s nima taky nejdu. Takže jsem šla domů. Je pravda, že díky tomuhle incidentu jsem aspoň byla doma včas.
Ale hrozně mě to vzalo. Že je všem jedno, jestli jsem nebo ne, když si ani nevšimnou, že nejsem. ale o tom jindy.

Prostě jsem tohle využila jako důvod, aby mě pozval na pivo, když mě tam tak hnusně opustili a ani si nevšimli určitě.
Tak souhlasil.
A pak o pár dní později mi sám napsal a řekněme, že od tý doby jsme se bavili prakticky každý den. Jen teď poslední 2 týdny to trochu skřípe, protože se učí na zkoušky a čte něco. Ale jako, možná to není kvůli tomu, je mi to jedno.
Zapomněla jsem, proč jsem začala tohle vyprávět.
Řekněme, že takhle jsem se seznámila s panem P. prostě.

Včera jsem zjistila, že budu ve škole 3x týdně do pěti odpoledne. Jako jo, taky budu třikrát začínat v půl desátý, jenže radši bych tam byla od tři čtvrtě na osm, než do pozdě odpoledne. Stresuje mě to už teď, už jen ta představa, že nebudu mít na nic moc čas. Nebudu mít čas na seriály, na focení, na Instagram, na upravování fotek, na brečení, na facebook, na nicnedělání, na cvičení, na poflakování se s panem P., na piva, vína, filmy. já se bojím, že dokonce nebudu ani mít kvůli celý tý škole čas ani na to učení. haha, já jsem tragická fakt. Dokonce to vypadá tak, že se budu muset učit ráno, než půjdu do tý školy. To je fakt sračka.
V pondělí, středu a čtvrtek přijdu domů v 6 VEČER. V úterý a pátek přijdu ve 3. Žádná škola do 12, jako se mi poštěstilo minulej rok.
Když porovnám mojí školu s jinejma gymplama... Znám jeden, kde se dá končit maximálně ve tři. Pro to bych zabíjela.
Vyloženě vidím, jak se brzo z tý školy zhroutím. Mám pocit, že to bude trvat maximálně tak 2 týdny. Začnu se víc řezat, protože to nebudu dávat, a kvůli tomu nebudu dávat, takže se budu řezat ještě víc... začarovanej kruh.
zní to asi směšně, ale já vím, že to takhle bude, že to takhle nakonec skončí, ať se budu snažit sebevíc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama