No.3

16. července 2015 v 14:02 | T. |  Deník
Once he calls you his little one, you're fucked. možná i doslova.

Nevím, co jsem včera dělala, ani na House of Cards jsem se nedívala, snad ani na nic jinýho. Už si vzpomínám. Ale ne že by to stálo za zmínku.

Večer jsem si povídala s x, začla jsem žvanit něco o tom, jaký má moje rodina dluhy, jak je to všechno v háji, že všichni jsou na nervy, navzájem se obviňujou apod. Nedostalo se mi odpovědi, jakou jsem chtěla. Když řekl, že neví, co na tohle jako chci slyšet, rozbrečela jsem se. Jako fakt najednou mi prostě začly téct slzy, a přitom o nic nešlo. Akorát jsem mu asi desetkrát naštvaně napsala, ať na to zapomene, že jsem mu to neměla říkat, že jsem fakt blbá. Mezitím už sice dospěl ke kloudnějším reakcím, jenže ta první věc mě úplně odrovnala. A přitom o nic nešlo.
Prej se tyhle věci řeší nad pivem, že je to na dýl.
Že se nemám bát říkat mu věci, že mě neukousne.
Že mě vždycky v noci popadá špatná nálada.

A to je fakt. Najednou to na mě všechno dolehne, když je tma, a stačí jenom sebemenší náznak toho, že jsem něco udělala špatně, že nejsem ta nejlepší, nejhezší, nejchytřejší... a už se mi hroutí svět.

Prej potřebuju často objímat.

Vždycky jsem chtěla, aby mě někdo utěšil. Nikdo jsem neměla nikoho blízko, když jsem potřebovala. Když jsem se ve 3 ráno snažila zoufale někomu dovolat, protože jsem to už fakt nedávala. Třeba to teď bude lepší. Prej se už brzo těch objetí dočkám. zítra. Ale nedokážu si představit, že bych před ním brečela. Beru to jako nejvetší potupu, jaká může bejt.

Když jsem se asi potřetí omlouvala za to, že jsem mu tuhle blbost řekla, prej jsem nic neudělala a nemám se omlouvat. Jeho maličká, co potřebuje obejmout.

Když je mi špatně, hodně se cítím jako dítě, co potřebuje ochranu, utěšení a starost.
V podstatě stejně ještě skoro dítě jsem.
takhle třeba určitě zním jako hrozná drsňačka, co se opíjí, svádí učitele, spí se staršíma, občas kouří a občas měla i trávu. Jenže drsně se teda necejtim. Potřebuju ochraňovat. Potřebuju...

Maličká jsem.
vždyť o 25 cm menší, o 10 let mladší, se svými 45 kg. jo, docela maličká. Ale čí?
ve skutečnosti ani svoje ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama